Zdravím :). Jo, zase píšu článek v noci. Poslední dobou skoro nespím :D. Ale tak co, je to ztráta času víceméně :) ..spánek mám ráda, ale v současný době mi vyhovuje, že chodím spát takhle brutálně pozdě. Dvě hodinky jsem teď kosila potvory v Hellgate: London, a hezky to navázalo na dnešní tréning na stěně :) Dala jsem vám sem fotku, takže se můžete podívat, jak na tom teď s postavou jsem. Názory si pište jaký chcete, ten svůj říkat nebudu, páč si o svým těle myslím..no, svý.

Bubeník se chvíli hodil online, tak jsme si psali, a začíná mi brutálně chybět. Přijede prý až na totální začátek semestru, teda až 30. ledna. Škoda. Ale na horách se má prý výborně :). Snowboardista..můžu vůbec říct "můj"? Ts.. no jo, jsem asi zamilovaná. Myslím na něj, a vždycky, když mi od něj přijde sms, culím se od ucha k uchu a jednou jsem dokonce ZAPIŠTĚLA radostí. To už je opravdu moc i na mě. Ale nenaděláte nic, a já ho mám prostě moc ráda. Jupí...

Rozvrh klapnul. Jsem ve škole jen po, út, st. Ve čtvrtek mám přednášku informatiky, ale kdo by chtěl něco slyšet o excelu a wordu. Prej je to k ničemu, takže když budu chtít jet domů dřív, prostě na ni nepůjdu. Nebojte, nehodlám se flákat, jen je potřeba rozlišovat mezi zbytečným a nezbytným. Jestli chcete nahlídnout, tak rozvrh je ZDE (upozorňuji, že v pondělí mám ještě zápočtově Sebeobranu, ale nezobrazuje se to tam). Takhle se budu flákat příští semestr. Není to nádhera? :) Mám trošku strach, ale snad to bude v pohodě. Věřím v to, takže to tak prostě musí být :D.

Co vy, už uzavíráte známky? Nebo už jsou uzavřený? Jak to vlastně je? Totálně jsem to zapomněla, jako kdyby vysoká smazala celou střední. Nepomatuju si pomalu ani jména profesorů ze střední. Tož co to je?? ..nevím, jestli je to normální, nebo jsem jednoduše až takhle zapomnětlivá. Doufám, že to první.

Boulder? No jsem zničená, co si budem povídat. Bříška prstů rozedřený do krve. Au. Jiný moje fotky z boulderu třeba TU, nebo TADY. Jen vysvětlení k fotce - fotil mě kámoš, kterej šel lozit se mnou :). Společnou fotku bohužel nemáme, ale bylo to moc fajn. Dala jsem si do těla :). Zítra (dnes, chápejte) tréning atletiky. Pozítří nevim co vypukne, ale asi zas stěna. Chm chm chmmm! Prostě se udřu k smrti, dokud tam ty svaly nebudou. Těším se na USKčko, florbal, kluky... Florbalovej kapitán ať mi vleze na hrb, šanci měl. Ne, že by mě to nemrzelo. Ne, že bych si na něj občas nevzpomněla. Ale víte jak to chodí s platonickýma láskama..a navíc, mít vztah s kapitánem vašeho teamu je fakt dost..špatně. Je to prostě trochu slabší. Takže to asi takhle mělo bejt. Rozhodě v to budu věřit, páč jinak bych se zcvokla. A dodejme, že by to se mnou bylo ještě horší, než teď, což by okolí taky nemuselo přežít.

Jiný zprávy nemám. Napadá mě jen, že si za úspěšný zkouškový zasloužím nově vydanýho Pratchetta (zmiňovala jsem se, že Bubeník sbírá knížky Pratchetta jako já?? Až na to, že v angličtině. Když mi to řekl, nepochopila jsem. Mám takovej dojem, že tohle by mohlo klapat!). Takže uspořádám nájezd na knihkupectví, buď teď ve čtvrtek, nebo až v Hradci. Uvidíme, uvidíme. Co se týče JH, tak holky z pokoje už šly na privát, nakonec se mě ptaly, jestli nechci s nimi, ale kolej mi vyhovuje. Tak se aspoň přijdu mrknout na návštěvu :). Kamarád z DDT chtěl, abych bydlela u něj, a já bych ráda, ale nejde to...ne s ohledem na Bubeníka. Holky z jinýho pokoje mi to taky nabídly, a o tom ještě popřemýšlím, ale pořád mě nejvíc láká bydlet sama, takže to měsíc zkusím, a když se budu cítit moc sama, přistěhuju se k někomu. Pořád je tu taky ta varianta, že by se ke mně přistěhoval Bubeník (je taky na kolejích), ale nevím, jak by to prospělo našemu...uhm vztahu. Radši to neřeším, vyplyne to ze situace. Víme víme!

Na srdci už nemám nic. S layoutem jsem nepohnula. Nečekaně, že?

Chuuuu, jsem mrtvá, jdu s sebou šlahnout do kutlochu. A myslet na Bubeníka. Yeaaa.

Ash

Hej tož děcka, kde jsme, se aspoň podepište, když už mě teda znáte, chodíte sem, a komentnete, a nedělejte mrtvý brouky. Je to fakt trapný. Chápu, že anonymita je fajn, ale stejně jste podle IP celkem slušně dohledatelní a já nejsem tak tupá, jak se někdy prezentuju. Kapišto?

Je mi to celkem fuk, ze starý školy jsem poměrně dlouho a to, co si tu můžete přečíst JSOU sice informace intimnějšího rázu, ale taky bych sem nedala nic, o čem bych si nemyslela, že už jsem někdy neřekla. Ten ples byl prostě pro mě celkem nudnej a nebojím se to říct. Jo, a zkurveně, nikdy jsem nebyla"tichá voda" (jo, reakce na komentář). Takže krásný úvod by byl za námi, a vrhněme se na samostatnej článek :)

Vyšetření dopadlo tak nějak všelijak. Budu se dopovat práškama a dostala jsem tři odporný injekce. A co bude dál, se uvidí. Žádná katastrofa, život jde dál. Jsem ráda, že to není horší. Sice jsou to hormony, ale na druhou stranu - když mi chybí, tak co naděláte. Včera jsem nakonec usnula až kolem šestý hodiny ráno, fakt zběsilost. Nechápu se - ne, že by se mi to v JH nestávalo, ale to bylo fakt, když jsme seděli na Základně a pak se šlo do Kaštánku a měla jsem toho tehdy plný zuby - chtělo se mi děsně spát. Včera ani ťuk. Teda dneska. Jaj.

Včera jsem byla lozit na boulderu, dneska tréning a zítra zas na stěnu, pěkně se protáhnout. Koupila jsem si magnézium, takže už mi to neklouže. Mám namožený tělo z tréningu, ale je mi to fuk, chci se zas pěkně zničit. Pozítří tréning, čtvrtek asi běh nebo něco aerobního a v pátek Olomouc s kámoškou z vejšky, těším se.

Bubeník vytrvale píše. Uploadnul nějaký fotky z hor, akorát je za objektivem většinou on, takže těch svých moc nemá. Naplánoval, že pojedem na hory ještě my dva s partou, takže se těším - jestli to vyjde, bude to super. Už jen týden a uvidím ho :)) a všechny svoje kámoše..! Hned 31. zapíjecí párty, pak 4., 7. klasickej Bufet (ještě nebyl Bufet, na kterým by se mi nepřihodilo něco s chlapama, od rozchodů po nějakej ten epic fail, takže mi držte palce, ráda bych byla s Bubeníkem i nadále).. jů, to zas bude. Řádně přivítáme semestr.

Co s layoutem? No nebudu kecat, ani trochu jsem s tím nepohnula. Nic se mi nezdá dost dobrý. Jediný, co by mi tak šlo vymýšlet, jsou ty kecy, protože teď to hodlám udělat hodně jednoduchý a spojit to s typografií. Prolézám designový stránky, co mi poslal Bubeník - pak Vám je sem hodím, jsou božské. Některý jsou sice o architektuře (nikoli moje parketa, ale Bubeník chtěl na architekturu..víte jak), ale i tak je to vážně hodně zajímavý :). Přinejmenším pro toho, kdo se rád koukne na neobvyklý věci.

...z jinýho soudku - stahuju In Time, a ještě dnes se na něj mrknu. Uvidíme, jakej Justin a vůbec celej film bude, ale děj mi přijde vážně celkem silnej a Justin mi jako herec sedí. Nelíbí se mi jako chlap, ale myslim, že v tom, co dělá, je skutečně moc dobrej. Dlouho jsem nebyla v kině - napravím to, chybí mi to. Ten pocit, když si sednete do sedačky a sežerete celou kupu popcornu už při trailerech. A pak ta atmosféra, když film začíná. Kino je skvělý. Na divadlo nemá, o tom pro mě nemá cenu vůbec diskutovat (víte do háje, jak dlouho jsem nebyla v divadle?? ...ani já ne, tak už je to dlouho!), ale ten pocit z velkýho plátna je přece jen jinej kotel starý čarodějnice.

Přišla mi nabídka od jednoho portálu, jestli jim nechci navrhovat trička. Samože chci. Uvidíme, co se z toho vyklube, moc to nehrotím, poněvadž jsem se poučila, že všecho se může kolosálně podělat, když to nejmíň čekáte a nejvíc se těšíte. Ta práce pro fakultu ale klapne, z čehož mám radost jak malá. Teda velká. Uh, damned.

Joo, joo, končím, dnes jsem nudná, bolí mě zadek od injece (je to, jak kdyby mi tam snad píchli nějakej botox :/)¨a tak dále. Jdu si uvařit kakao, udělat popcorn (divná kombinace, však to taky nežeru dohromady :D) a mrknout na ten In Time. Dojmy dodám posléze.

Vaše zcela oddanná Epická mrcha

Nespím. Nejde to. Zítra se dozvím, jestli je půjdu na operaci a jestli nejsem náhodou neplodná. Nejspíš. To druhý mi nevadí. Jen tý operace se bojím, a tak nespím. ´Protože to prostě nejde.. Když jsem si na netu přečetla, že cysta je druh nádoru, moc mě to nepotěšilo. A tak tady v posteli ležím, čučím do stropu a je mi všelijak. Napadají mě chmurný myšlenky a jako na just to začalo zas pobolívat. Krucinál.

Můj doktor je dobrej. To vím, ale stejně. Je to celý čudný. A upřímně, se svým postojem si přeju, abych děti mít nemohla, ušetřilo by mi to spoustu práce a peněz. A je mi jedno, co si o tom myslíte. Stejně by mi při tý operaci vzali vaječník. Doprdele. Jedna ledvina, jeden vaječník, ještě o oko bych třeba mohla přijít. Přijdu si děsně poloviční. Ale ne, že by takový byly i ty obavy. Mám dojem, že prostě vůbec neusnu.

Dostávám hlad a nálada je čím dál horší. Musím na to furt myslet a doslova mi to nedá spát. Nevim, co mi tak hrabe, v podstatě se nemám čeho bát, největší komplikace může být to, že nebudu moct mít děti. Tak jsem přemýšlela nad tím, co bych dělala, kdybych byla těhotná. Nejspíš bych to ani nikomu neřekla a prostě hned a co nejdřív šla na potrat. Nepotřebovala bych si to vůbec rozmýšlet. Prostě co nejdřív pryč z mýho těla. Příživník. Chápu, že bez tohohle bych nebyla já, ale akorát mi takhle "možnost" komplikuje život. Dokonce jsem už pomyslela na to, jestli je v ČR možná totální sterilizace, ale dozvěděla jsem se, že to je možné jen u žen s počtem minimálně dvou dětí a věkem nad 40 let.

Prosím vás o jedno - nepište mi, že se můj postoj změní. Nezmění, a to vím na sto procent. K dětem mám odpor. Takže si možná i přeju, aby mi zítra gynekolog řekl "už nikdy nebudete mít děti". Aspoň bych mámě nemusela vysvětlovat, proč ode mě nikdy nemůže čekat vnoučata. No, stejně vím, že to sem někdo napíše, že se u mě ty mateřský city objeví. Ale já vám po miliontý říkám, že fakt ne. Čím jsem starší, tím mi představa, že mi něco roste v břiše, připadá odpornější. Nehodlám si zhuntovat tělo kvůli tomu, aby na svět přibyl další člověk. Nepotřebuju přenášet svůj genom. Podle mě jsou na světě lidi, který jsou přímo předurčení k tomu mít a vychovávat děti. No a potom jsou tu lidi jako já, který ostatní lidi odsuzujou jako sobce a nevim co ještě, co ten vztah k těm malým lidem fakt nemají. A nemají ani vztah k nějaký rodině. A těm se teda furt říká, že se do toho dostanou a popadne je to. A já se ptám kdy? Hele, malý děcko jsem v náručí držela. Kočárek jsem vezla. Viděla jsem fotky, videa, nevim co ještě, a neudělalo to se mnou nic. Naposledy jsem nějakou touhu po dítěti cítila asi ve dvanácti letech, protože jsem si ještě tehdy představovala rodinku - nic jinýho pro mě ani nebylo realizovatelnýho.

A jen do mě - chci tady lidem vysvětlit, že opravdu existují lidé, kteří nemají žádný vztah k dětem. A je nás hodně. Je mi dvacet, nejsem už puberťák, kterému starší ženy vysvětlují, že ta láska k dětem přijde. Jo, tohle mi taky říkali. "Počkej ve dvaceti, to budeš miminko chtít!" (fuj, miminko je divný, stejně jako "kočárek" a tak dále) - je mi dvacet. Mám ještě větší odpor. Jak tak nad tím uvažuju, tak bejt neplodná by vyřešilo poměrně dost mých problémů.

Když pomineme praktickou část věci, nemusela bych složitě odůvodňovat to, proč se nerozplývám nad drobotinou, ani vysvětlovat mámě, proč si nechci pochovat toho malýho haranta její kamarádky. Nebo proč nebudou vnoučata. A že skutečně nebudou a není to jen můj rozmar. Můj rozmar posledních osm let. Můj rozmar, kterej takovej bude furt. Cítím to. Stejně jako hodně z vás ví, že děti chce, tak u mě je to tak, že prostě absolutně jistě vím, že je nechci.

Přirovnám to - pro někoho možná nevhodně; nemáte rádi hady. Okolí chová hady ve velkým. Mají je skoro všichni. Jenž evy nemáte rádi hady a nenašli jste si k nim vztah. Okolí se diví, proč nemáte hada. Vy nechápete, proč oni hada mají. Vidíte jen to, že nemůžou odjet na dovolenou, protože se jim někdo musí o hada starat. Vidíte, jak je had omezuje. Tak na co si kupovat hada.

A přesně takhle to cítím já. Jako něco, co se vám omotá kolem krku a zničí vám to nejdřív tělo, pak vašeho ducha, a nakonec se s tím budete piplat dvacet let. Bude vám to viset na krku, bude se to chtít nechat živit, krmit, šatit, nevím co ještě a k tomu všemu není jistý, že z toho něco bude. Je s tím práce. Až moc. Moc na to, abych se s tím srala. Takže nechť se genersce rozmnožuje. Mně je to fakt jedno, tohle není mainstreem. A teď mě můžete zničit tak, jako jste ještě nikoho v komentech nezničili, protože tohle si skutečně a doopravdy myslím. Beze srandy.

Ash

Jsem opravdu hodně zničená z boulderu (umělá stěna). Byla jsem tam dvě a půl hodiny a mám úplně dorasovaný ruce. Bříška prstů odřený tak, že mě bolí psát, předloktí namožený, táhnou mě lýtka.. No jo, když je člověk línej, a nic nedělá, tak se pak nedivim!! Lemra líná jsem. Tak je to. Ale jedla jsem dneska hodně pěkně, pochválím se:).

Bubeníka mám na horách, ale svědomitě mi píše, což mě překvapuje. Ale je to od něj opravdu moc milé. Furt na něj myslím, takže předpokládám, že jsem se úspěšně zamilovala. Tentokrát doufám, že do toho správnýho. Uvidíme časem, že ano.. Snad to celý nějakou dobu bude klapat. Fakt by mi to bodlo.

Zítra mě čekají pochůzky po doktorech, držte mi prosím palce, protože jsem zvědavá, jak to zase dopadne, a trošku se toho děsím, co mi bude. Není to tentokrát žádná moc velká sranda, takže trošku stres. Ale musím tam jít, protože kdybych to zanedbala, tak by to mohlo mít fakt vážný následky. Chjo. Nesnáším chození po doktorech, šílený fronty v čekárně, a tak dále, a tak dále.. však to znáte - a potom většinou následuje nepříjemný vyšetření, nějaká ta injekce.. FUJ. Nesnáším injekce! A vím, že zítra mi nejen budou brát krev, ale taky pár injekcí dostanu. Ale tak co už. Přece se nebudu bát! Ty injekce mi pomůžou, měla bych být vděčná za tak vzornou lékařskou péči.

Poslouchám klasicky Sum41. Ti se mi snad nikdy neoposlouchají. A dneska večer mám v plánu rozmyslet si a udělat jednoduchej layout pro tenhle blog. Já nevím, nějak se mi tenhle už ohleděl. Je to u mě neobvyklý, měnit to vlastně po měsíci, ale co naděláte. Kruci, měla jsem tolik nápadů, co napsat, a nějak se mi vykouřily z hlavy. Škoda. Marně dumám nad tím, co jsem měla původně v úmyslu psát, a nemůžu na to nějak přijít. Zas mě to napadne až po tom, co tenhle článek nějak zakončím a uveřejním :D. Jsem trubka.

No nic, tady asi nic nevymyslím. Jdu se něčeho najíst (vidíte ten pokrok, jo?), kouknu na pár Simpsonů a vrhnu se na ten layout. Mějte se zatím pěkně!

Ash

Fucking shit. Ahoj! (tenhle článek bude z těch delších, bacha na to)

Píšu ještě pořád z domu, lebedím si v posteli (ovšem jen do doby, než dopíšu tenhle článek, pak se půjde zase makat), odpočívám po včerejším plesu. Kterej, zcela a jen tak mimochodem, za moc nestál. Byl to ples mýho bývalýho, neříkám, že to v tom nehrálo roli, ale fakt jsem si myslela, že to celý bude lepší.

Vystoupení měli nacvičený hezky, ale bylo takový o ničem, kapela nehrála skoro nic klasickýho, takže jsem si normální tance skoro neměla šanci zatancovat. Všichni vypadali, že se děsně baví. A já toužebně myslela na Udírnu, DrinkingDreamTeam, kamarády, Bubeníka a Vodopád (chlastací hra, naprosto legendární kola, který se jedou v Udírně, není možno opomenout). Dokonce jsem se jednu chvíli tak nudila, že jsem se logla na fejs a napsala status, chatovala s Ondrou (člen DDT) a vyřizovala emaily. Ano, až tak daleko to zašlo. Tomáš se mi celej večer vyhýbal, oblizoval Anetu (jeho současná přítelkyně, se kterou mě nějakej ten měsíc pravděpodobně podváděl), tak jsem si aspoň pokecala s jeho rodiči a malou Emou (<3 roky, sestra Toma). Tomův táta mě s ní dokonce dvakrát vyfotil a Ema pořád říkala "Evča, Evča". Její máma k tomu dodala, že se "Emuška ptala, jestli na plese budu". Fakt hodně zvláštní. Ale mám je ráda. Jeho táta mě začal akceptovat až po rozchodu, zve mě na kafe a ukazuje mi nový čapkovy obrazy, který zrovna získal (je takovej trochu sběratel).

Fotku z plesu nemám jedinou. Rozhodla jsem se, že i když jsem to Bubeníkovi slíbila, fotit se nebudu - jsem na to příliš vypasená. Včera jsem z toho chytla úplnej komplex. No aspoň že se mi ozval kamarád, že se mnou chce chodit pravidelně běhat. Třikrát týdně, takže tím doplním ty aktivity, co se mi ještě vejdou do rozvrhu. Taky jsem si zapsala zápočtově sebeobranu. Samozřejmě dvakrát týdně florbal, na uvolnění ve středu bazén a když budu mít štěstí, mohl by se mi tam někde mezi školu, Bubeníka, kámoše a chlast vejít i ten fitbox. Musí se to ňák..todle, pošéfit. Tak.

Btw, podařilo se mi sestavit si rozvrh tak, že mám školu jen po, út, st. Mám celkem osm předmětů. Což není zas tak šílený. Zátěž 26 kreditů je taky o dost snesitelnější, než v prvním semestru. Fajn. Španělština, ruština, angličtina, čínština, finance pro manažery, psychologie, informatika, sebeobrana. Vypadá to dobře, strašně se na to těším. Ale fakt moc! Jej, čím dál víc mě to baví. A nebudu se tady rozepisovat o tom, jak je to úžasný. Pak vám sem někdy hodim rozvrh, až to bude definitivně ustanovený, kdy co mám - nadrzo, aby mi středoškoláci mohli závidět, že chodí do školy jen třikrát týdně :D. Až taková jsem mrcha. Přímo epická.

Bubeníka mám na horách. Ve Francii. Dneska ráno (spala jsem u kamarádky) mě vzbudila jeho sms, bylo to milý :). A včera taky psal. Vlastně píše dost často od toho čtvrtka.. Přijel za mnou, šli jsme na boulder na BaseCamp, a celej ten večer byl skvělej. Mimochodem, Bubeník odmalička leze po skalách, takže šplhal jako opice a já jsem jenom zírala. Všechno, co na boulderu s extrémní snahou dokážu já, je oblézt ho do půlky, přičemž mám na stěnách, které jsou nakloněné dovnitř místnosti nebo jsou hodně vysoko (strach z výšek. Neřešte, snažím se to odnaučit), celkem problémy. On ne. Mám dojem že by lezl i po stropě, kdyby mu dali tu možnost - bohužel, úchyty tam jsou vymontovaný.

...A ještě jedno překvapení toho večera jsem zažila. Koupil mi kytku. Červenou růži. A já vůbec nevěděla, jak reagovat. Prostě jsme šli po ulici, on najednou nasadil sprinta a vběhl do květinářství, kolem kterýho jsme šli - a pak mi podal tu kytku s tím, že je ze "staré školy". Byla jsem v rozpacích, a taky jsem mu to řekla. Šílenec.

Stejně mi nejvíc imponovalo to, že když na tý stěně viděl, jak bojuju, že za mnou dolezl a začal mi pomáhat. "Zkus dát tu nohu sem, nepřitahuj se rukama, tady máš dobrej chyt, přitiskni se víc ke stěně".. A dokonce, když jsem na silně nakloněné stěně začala padat, mi podepřel záda tak, že jsem se mohla chytit a nespadla jsem. Nevím doteď, jak to udělal. Prostě budu věřit, že se udrží na jedný ruce sám. Křídla nemá, tak svatej fakt není.

...Asi jsem do toho spadla, co?

Fajn, já už mlčím. O Bubeníkovi stačilo, ačkoli na něj furt myslím.

Co dál? Oh ano, DDT si bude dělat trička. Kluci mě pověřili realizací, takže dostali každej za úkol donýst bílý tričko a prachy, já mám objednaný nažehlovací fólie a dneska jsem páchala návrhy. Chtěla jsem něco hodně jednoduchýho, použila jsem zatím rychlej tvořící americkej editor na trička (z praktických důvodů - na netbooku nemám PS, takže by se to realizovalo dost obtížně). Za sebe říkám, že se mi to líbí, za kluky to říkám taky - schválili to a dostala jsem vrchní DDTáckou pochvalu. Prej. Vím, že je to hodně jednoduchý, ale potřebovali jsme něco, co by nikdo nepřehlídnul a bylo opravdu vidět i z dálky :). Dole pod jménem je napsaný "DRINKING DREAM TEAM FM VŠE". Rok jsem tam nedávala, protože doufám, že spolu budem pít i v roce 2013 :D.

Ještě jedna novinka - napsal mi doktorand, který mě měl na předmět Řešení problémů, jestli mu nechci pomoct s analýzou Modularizace, která na naší fakultě probíhala - za nějakej ten plat. A prý pokud by to oboustranně vyhovovalo, mohla bych pracovat "pod hlavičkou fakulty". Nevím, jestli psal jen mně, nebo to vzal hromadně pro celou fakultu, každopádně dopis začínal oslovením "Dobrý den Evo" a zmínil se v něm i o problému, který jsme spolu řešili na cvičeních. Takže nevím. Buď takhle zosobnil každý ten email, nebo chtěl pro tu práci přímo mě. Což mě nesmírně těší, protože v tom případě by to znamenalo, že moje snaha na cvičeních při zpracovávání úkolů se koneně vyplatila taky někde jinde, než v dobrých známkách. A pracovat pod fakultou, to rozhodně není špatný začátek. EVO, SNAŽ SE!!!

A to by bylo v podstatě celé. A protože mám ještě nápady na nějaké to psaní, napíšu ještě jeden článek, nebo možná dva - v jednom z nich se chci rozhodně věnovat tipům na filmy pro letošní rok, protože jich bude hodně a vypadají opravdu moc dobře.

Dnes zcela optimistická

Asheen

Jak se máme, co děláme? My se trošku nudíme, víceméně. Přijeli jsme právě z města, kde jsme byli na kafi s kámoškama. Bylo to docela fajn, ráda jsem je viděla. Zítra asi nic, budu uklízet, a plánuju se zase trochu ponořit do grafiky, když je konečně čas :). A v pátek se zajdu s kamarádkou podívat na tréning, za trenérem a děckama, šíleně dlouho jsem je neviděla.. Těším se :)).

V sobotu ples, neděle odpočinková a v pondělí se uvidí, ale možná budu teď těch 14 dní do začátku semestru normálně trénovat, chybí mi to, a to tak, že dost. Ale taky mi chybí Bubeník . Takže to vypadá, že za ním stejně pojedu/on přijede za mnou (jenže tady toho moc není, on žije ve větším městě, tam jsou lepší možnosti :)) - minimálně proto, že ode mě chce namalovat na zeď velkou japonskou zahradu. Uvidíme, jak to bude zrealizovatelný, TADY se můžete podívat na to, co kreslím/maluju kamarádce na zeď, je to velkej drak :). Nevím ale, kdy bude dokončenej, studuje VOŠku v Ově a tak se málokdy potkáváme.

Kdybyste měli nějakej obrázek japonský zahrady, ideálně s nějakou stavbou, sakurou a mostkem, dejte prosím vědět. Mám pár nápadů, ale stejně se inspirace hodí. Bubeník má velkej podkrovní pokoj s trámy pod střechou a lezeckou stěnou napříč pokojem (je to amatérskej horolezec, mimo jiné), je to tam (prej) útulný, ještě jsem to neviděla :). Doufám, že až k němu pojedu (mají koňskou farmu - pozval mě někdy v únoru na agility (trénuje toho svýho psa - je velkej jako malý tele :D) - prej si můžu zajezdit, super :)), že si pokoj pořádně prohlídnu:). Začínám si myslet, že ten kluk se ke mně ideálně hodí. Až na to jeho prokletý kouření. Ale nemůže bejt všechno dokonalý, no ne?

Začala jsem zase kreslit, jeslti budu mít chuť, hodím sem něco :). Kdybyste měli nápad, co by bylo fajn nějak výtvarně ztvárnit, dejte vědět, budu ráda :). Kromě toho se mi chce něco napsat, ale vždycky to tak nějak ztroskotá. Mám chuť na nějakej údernej fejeton, něco třeba o politice, ale bojím se, že můj eventuální literární talent totálně zakrněl.

Co by vlastně bylo, kdybych fakt šla na to svoje pisálkovství? Bavilo by mě to? Uh, na to už nedokážu odpovědět. Ekonomie mě chytla a zatím mě nepouští. Jsem unesena daněmi, poptávkou, organizačním managementem, marketingovými strategiemi a psychologií prodeje. Myslím, že je to dobře. Miluju tu školu, našla jsem se - a nejenom sebe, ale i svoje kamarády a svoji novou, skvělou rodinu. A jo, opakuju se, a vím to - jenže, myslím, že je to ve svý podstatě velkej zázrak. U mě rozhodně. Nechci bejt sebelítostná, ale myslím, že jsem neměla v životě moc štěstí a neprožila jsem jsem právě optimální dětství a pubertu - tím spíš se divím, že se mi "na starý kolena" začalo dařit.

Jsem šťastná. Jen to vypadá, že jsem znova nemocná - gynekologický problémy. A bojím se jít na gyndu, protože do mě zas budou pumpovat nějaký hormony a já mám děs běs z injekcí. Minule mě varovali, že ještě pár zánětů a nebudu moct mít děti. No, tak ať, stejně děcka nechci - čím jsem starší, tím k nim mám větší a větší odpor. Bude mi brzo dvacet, měla bych cítit mateřský pudy, ale při představě, že jsem těhotná, ve mě všechno řve "proboha, jen to ne, dejte tu hnusnou věc pryč". Nikdy si asi neřeknu "chci dítě". Spíš to bude "dětma se maj zaobírat ti, kteří jim dokážou dát lásku". Jsem v tomhle neuvěřitelnej sobec. Chci mít čas na sebe, na cestování, na práci, na kulturu, na svýho (budoucího/současnýho) chlapa. Nechci život zasvětit výchově dětí. Prostě nechci. Myslím, že na to nejsem vhodná a myslím, že moje děti by byly nešťastný. Vyžadovala bych po nich stejnej perfekcionismus ve věcech jako po sobě. Byla bych protivná a chtěla bych po nich, aby dřeli jako koně. Není v tom žádná láska. Prostě bych chtěla, aby z nich něco bylo. Ne kvůli nim. Kvůli sobě. A to je právě to, co je tak MOC špatně. Proto nechci děti. Protože nedokážu děti milovat. Nerozlišuju dítě od dospělého. Člověk jako člověk. Vražda dítěte pro mě není o nic horší než vražda teenagera nebo dospělého, je to přece jen vražda člověka. Potrat pro mě není vražda vůbec. A můžete mě v komentech ukamenovat.

Zase jsem se dostala k něčemu, o čem jsem původně mluvit vůbec nechtěla - i když já v poslední době nemám v hlavě konkrétní záměr, když začínám psát článek - slova se ze mě sypou a já vždycky doufám, že budou mít nějakej smysl a něco vám bud(o)u schopná sdělit.

Máte se rádi? Já ne. Nalepila jsem si na zeď cedulku "I like me", ale nepomáhá to. Nepomáhá nic. Kdykoli se vidím v zrdcadle, nelíbím se sama sobě. Mám hodně charakterových vad a moje výsledky ve škole nejsou perfektní. Měla jsem být lepší ve sportu. Měla jsem víc makat. Měla jsem mít na gymplu víckrát vyznamenání. Měla jsem mít Áčko na výšce víckrát. Mám mít lepší postavu a lepší povahu, mám mít lepší rodinu, cíle, schopnosti, hlavu. Měla jsem častěji psát, kreslit, hrát na klavír. Měla jsem toho hodně. Neměla jsem zvedat opilou mámu ze země, neměla jsem v noci utíkat z domu, a přespávat ve stájích. Neměla jsem se nadopovat práškama. Neměla jsem zkusit trávu. A nesmím už tolik pít. Ne tolik. Neměla jsem tolik odpouštět, neměla jsem se nechat tolik ponižovat. Neměla jsem se nechat tolikrát zbít. Kruci.

Zkuste sami sebe mít víc rádi,

Ash

..tož prej jsem vám chyběla! Tak teda aktualizuju. V osm jsem dorazila z města, byla jsem nakupovat, a ještě jsem se nepřevlíkla (líná, líná, líná!!!), proto na tý fotce jsem namalovaná a tohle :D.. Jinak běžně v 22 večer po baráku "načančaná" nechodim. Jo - jsem doma, do třicátýho - to nám začíná semestr. Už teď začíám chytat blbou náladu, nejradši bych se vrátila na kolej. Za Bubeníkem (něco jako neoficiální přítel, uhm), kámošema, do Udírny hrát Vodopád (chlastací hra)... Ale zase, tady mám svoje jiný kámoše :). Sjedem se do toho našeho Vepřova všichni po zkouškovým, bude to fajn. Jednoznačně :).

Jo, bacha, dneska George Michael, takže trochu retro pop.. Je náladička :)

20. jdu na ples, je to maturiťák jednoho z ex (to teda zní! Jako kdyby jich byly stovky :/), těším se, potkám starý známý, uděláme bordel a pravděpodobně se slušně opijeme. Jako včera :D.

Nemám co psát. Jsem bez nápadu, snahy, a tak dále. Takže tady tu křeč ukončíme a půjdeme se věnovat něčemu perspektivnějšímu. Sorry, guys, často se mi nestává, že bych neměla o čem psát, ale dneska k tomu došlo :)

Love and peace,

Ash